Jako příklad můžeme použít přípravu jídla. Tím nemyslím někde v hotelové kuchyni, ale pěkně v kotlíku či na pánvi venku, na ohni. Když tak hezky opékáte kus masíčka, abyste si pak dali do nosu, ale chvilka nepozornosti a maso je v plamenech. Hoří vše kolem mimo toho, kdo maso připravuje a než se povede jakkoli zakročit, je pozdě. Maso sice zůstalo, to ano, nikam neodešlo. Poživatelné je však pouze ve velmi hluboké nouzi, a to za pomocí sbíječky, čí nějakého mechanického drtiče. Zuby ukousnout nelze. Jste naštvaní a vzteklí, hladoví a zarmoucení, ale po nějaké době rád příhodu povyprávíte mezi přáteli, kteří se samozřejmě škodolibě baví.
Setkání s lehce přiopilou průvodčí také pobaví, a to hned od začátku, protože nechtěla pokutu, ale platnou jízdenku, kterou jsem jí podával hned na začátku. Nebudu psát kde a kdy se to přihodilo, protože nechci, aby ona dáma měla jakékoli potíže. Ostatně, nemohu nijak prokázat, že měla špičku. Tak ta paní na jízdenku dlouze zírala a já, aniž jsem si to uvědomil jsem natáhl ruku, aby mi ji vrátila. Ona začala mžourat, jako by se zrovna probrala ze spánku a dokonale mně setřela.
„Co, co, vy, se myslitě, že je to enem tak?“ a znovu začala na jízdenku koukat. Pak se snažila na ní něco označit, nevím co, asi to že je použitá, jenže ji vyrušil příjezd na zastávku, takže musela činnost přerušit a zamávat strojvedoucímu. Že při tom nevypadla ven bylo pro mne záhadou. No, pak se vrátila k nám a já byl rád, že si pamatovala, kde skončila. Toužil jsem po mé jízdence, neb si je uschovávám na památku pro případné potomky, kteří by mi nevěřili, jak se cestovalo za levný peníz. Nuže milá paní brejlila a brejlila a po nekonečné době mi jízdenku vrátila. Sice zmuchlanou, ale vrátila. Nevím kam pak pokračovala, ale směr byl správný, totiž stále dopředu. Dodnes na tu milou paní vzpomínáme.